Houby a lišejníky v přírodě

Proč složitě bádat nad knihami, když nejlepší atlas hub a lišejníků najdeme v lese! Když víš, kdo ví, a kdo Tě provede… Naším průvodcem na slovo vzatým nejen po krásách hvozdů Národního parku Podyjí, ale zejm. pak říší hub jedlých i nejedlých, se pro tento náš den v přírodě stal mykolog Radek Němec z Jihomoravského muzea. Mlhy se rozpustily a v travách s rosou, na vlhkých dřevech a ztrouchnivělých kořenech před námi vystupují houby. Zástupy hub. A paleta druhů! Nacházíme houby dřevokazné, kterým se právě teď výborně daří, jako je např. třepenitka. Dozvídáme se, že co držíme v dlani, je lištička oranžová – je červavá, liška nebývá. Helmovkou krhonohou lze na dlani nakreslit třeba srdíčko. Bádáme, jak přišla ke svému názvu houba hnojník. Terčovník zední je symbiont – lišejník (houba + řasa), často roste na kůrách bezu, na zdech. Přesvědčujeme se, že strmělka mlženka je houbou výrazné vůně. Pečárka zápašná zase žampion, který se nejí. Hlíva ústřičná, jež je naším cílem najít, je houba dřevokazná. A máme ji! Nakrájej hlívu, ty oškrabeš mrkev, pomůžeš mi se dřevem na oheň? Cibule pálí, dýně se krájí těžce. Himalájská sůl, bylinky a koření. Je libo přidat kuřecí maso? Než se chutě spojí, jdeme navštívit pasoucí se ovce a kozy a nejdeme s prázdnou. Suché pečivo je lahoda, pobyt se zvířaty zase pohoda. Nechat se lapit lesem. Vůni kouře, spokojenost, poznatky a zážitky si nesem. Vydáváme se na cestu zpět.

Autor: Administrátor Vydáno: 8.11.2022 19:05 Přečteno: 169x