DAROVANÝ PLÁŠŤ
Chumelí se a paní zima
sníh jezdci do tváří vhání,
on pevně v rukou uzdu třímá,
září plášť rudý plání.
Z mlhy se vynoří brána,
muž pobídne koně teď v cval,
tu uvidí sněhový val,
za ním žebráka – zdravě pána.
Zastaví voják a bez váhání
půl pláště nachového
podává tomu, jenž k zemi se sklání.
Večer, když uléhá k spaní,
tu postava světlá dí nad ním:
„Co nuznému učinil jsi dnes,
to dar mému srdci je do nebes.“